Třicet jedna let na startovní čáře aneb moje loučení se Zlatou mílí

Když jsem v říjnu 1995 poprvé odpískala start tehdy ještě malého dětského běhu, netušila jsem, že se tento moment stane pevnou součástí mého života na další tři dekády. Letošní ročník Zlaté míle byl pro mě jiný než všechny předchozí. Byl totiž můj poslední v roli hlavní organizátorky. Rozhodnutí předat pomyslnou organizační štafetu nebylo snadné. Když se ale ohlédnu zpět, cítím obrovskou vděčnost a hrdost na to, co se nám na 3. ZŠ podařilo vybudovat. Hodně se toho za těch třicet let změnilo- samotný lesopark je poměrně dost upraven. Cesty se zpevnily, les prošel probírkou stromů a přibyly lavičky. Zázemí závodu dříve tvořila 1 židlička, stupně vítězů nebyly a vše se psalo ručně- od startovky až po výsledkovou listinu, nebyla aparatura na ozvučení. Některé věci ale zůstaly stejné. Čistá dětská radost na startu, odhodlání v cílové rovince a podpora fanoušků na trati. Ti naběhají kolem trati více metrů než samotní běžci. Při Zlaté míli se povzbuzují celé rodiny a co je pro mě úplně nejvíc, že se na startovní čáru dnes staví děti prvních závodníků. Prostě „ dobří holubi se vracejí!“ Za 31 let jsem uspořádala 47 závodů (z počátku jsem Míli pořádala 2x do roka) a během nich běželo Zlatou míli 4043 běžců. Rekordy tratě stále drží z roku 2017 Alena Sorgoňová s časem 5:42,74 a David Špindler s časem 4:36,67 (2012)!
Tento závod bych nikdy nemohla pořádat sama, a proto bych chtěla touto cestou poděkovat mému manželovi Mírovi a dceři Petře. Ale především perfektně sehranému týmu kolegyň – Janě Šťastné, Míše Markové, Martě Schrimpfové, Hance Houdkové a Hance Veselé, Lucii Kubalové, Petře Mezkové, Evě Pospíšilové, Marušce Novákové, Kačce Pasekové, Štěpánce Šperlové, Markétce Fuskové, Pavlínce Hošnové, Štěpánce Černé a Pavlovi Černému. Díky!!